Právopedie: Poskytování zdravotních služeb bez souhlasu (13)

Během poskytování zdravotní péče může dojít k situaci, kdy je potřeba pacienta ošetřit bez možnosti získání potřebného souhlasu. Víte, o jaké situace se jedná a jak se jednotlivé případy liší podle toho, zda se jedná o plně svéprávného zletilého nebo o nezletilého či osoby s omezenou svéprávností? A je třeba při poskytování zdravotních služeb zjišťovat názor dítěte?

 
ZLETILÍ A PLNĚ SVÉPRÁVNÍ PACIENTI

Pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to:

  1. v případě, kdy je pacient v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen souhlas vyslovit (např. je v bezvědomí), avšak i v takové situaci je třeba respektovat případné dříve vyslovené přání,

     

  2. v případě léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení pravděpodobně došlo k vážnému poškození zdraví pacienta.

(Viz § 38 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

NEZLETILÍ PACIENTI A PACIENTI S OMEZENOU SVÉPRÁVNOSTÍ

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu poskytnout neodkladnou péči pouze:

  1. v případě léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení pravděpodobně došlo k vážnému poškození zdraví pacienta,

     

  2. v případě, že jde o zdravotní služby nezbytné k záchraně života či zamezení vážného poškození zdraví,
  3. v případě, že u něj existuje podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

(Viz § 38 odst. 4, 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce či opatrovníka poskytnout dále též:

  1. neodkladnou péči, která není péčí dle odst. 1) a 2) výše,

     

  2. akutní péči,

obojí však pouze v případě, kdy nelze souhlas zákonného zástupce či opatrovníka získat bez zbytečného odkladu. V takovém případě rozhoduje o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující zdravotnický pracovník. Toto neplatí, pokud je nezletilý pacient, příp. osoba s omezenou svéprávností schopen/schopna souhlas udělit (viz souhlas nezletilých dále).

(Viz § 35 odst. 3, 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

Při poskytování zdravotních služeb nezletilému, je třeba zjišťovat jeho názor na poskytnutí zdravotních služeb, a to přiměřeně jeho rozumové a volní vyspělosti. Tento názor pak musí být brán v úvahu s tím, že čím starší nezletilý pacient je, tím větší váhu by tento názor měl mít. Nezletilému pacientovi je tak možné bez souhlasu jeho zákonného zástupce poskytnout takové zdravotní služby, k jejichž odsouhlasení je s ohledem na svůj věk dostatečně rozumově a volně vyspělý. Starší nezletilý tak bude zpravidla dostatečně rozumově a volně vyspělý, aby byl schopen sám absolvovat preventivní prohlídku, dal souhlas k léčbě běžných onemocnění jako je chřipka apod., naopak však zpravidla nebude postačovat souhlas nezletilého u invazivních zákroků s potenciálně významnými následky, příp. s vysokými riziky. V pochybnostech lze doporučit vyžádat si souhlas od zákonného zástupce. (Viz § 35 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

HOSPITALIZACE BEZ SOUHLASU

Pacienta (vč. pacientů nezletilých nebo pacientů s omezenou svéprávností) lze bez souhlasu hospitalizovat, v případě kdy:

  1. mu bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,
  2. mu je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
  3. mu je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu,
  4. ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo
  5. jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.
  6. V případě nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností jej lze hospitalizovat bez souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka také v případě, že má poskytovatel podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

(Viz § 38 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

POVINNOST INFORMOVÁNÍ

Poskytovatel je povinen o hospitalizaci podle odstavce D) a E) výše informovat:

  1. osobu, kterou pacient při přijetí do péče určil s tím, že může být informována o jeho zdravotním stavu,
  2. není-li taková osoba, některou z osob blízkých, popřípadě osobu ze společné domácnosti, nebo zákonného zástupce pacienta, pokud jsou mu známy, 
  3. není-li mu žádná osoba podle výše uvedeného známa nebo ji nelze zastihnout, informuje Policii České republiky.

(Viz § 38 odst. 6 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

  1. V případě nezletilých pacientů, u kterých existuje podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání, má poskytovatel zdravotních služeb povinnost oznámit tuto skutečnost příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

(Viz § 6 a § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.)

Následující článek série: Právopedie: Práva a povinnosti zdravotnického pracovníka (14)

JUDR. ANETA PELCMAN STIERANKOVÁ

Pražská advokátka specializující se na oblast zdravotnického práva. V rámci své advokátní kanceláře poskytuje komplexní právní pomoc poskytovatelům zdravotních služeb, zdravotnickým pracovníkům a pacientům.

Email: aneta@lawmed.cz
Web: lawmed.cz