Dá se ve zdravotnictví pracovat jinak než na plný úvazek? Ano – ale je tu háček

Práce a peníze nejsou všechno. Stále více lidí si uvědomuje, že zaměstnání není cílem samo o sobě, ale prostředkem k dosažení spokojeného a vyváženého života. Co ale dělat, když zaměstnavatel nabízí pouze práci na plný úvazek a vy si ji z rodinných, zdravotních nebo studijních důvodů nemůžete dovolit?

Řešením může být sdílené pracovní místo, částečný úvazek nebo některá z forem práce na dohodu. Jaké možnosti nabízí zákoník práce v roce 2026 a na co si dát ve zdravotnictví pozor?

Práce ve zdravotnictví vs. rodinný život?

Ranní sprint s rozespalým dítětem do školky, odpolední rozvoz na kroužky, nákup cestou domů, pomoc s úkoly, rychlá večeře a pak už jen padnout do postele. Poznáváte se?

Pokud pracujete ve zdravotnictví, bývá sladění pracovního a rodinného života ještě náročnější. Služby, noční směny, víkendy i přesčasy často vyžadují pečlivé plánování celé domácnosti. Zůstat doma není vždy řešení – kromě nižšího příjmu může delší pracovní pauza ovlivnit také profesní rozvoj nebo budoucí důchod.

Dobrou zprávou je, že zaměstnavatelé dnes často hledají nové pracovníky a zároveň se snaží vyjít vstříc těm, kteří nemohou pracovat na plný úvazek. Tomu napomohla i novela zákoníku práce, která rozšířila možnosti flexibilního zaměstnávání.

Patří mezi ně zejména:

• kratší pracovní doba,
• částečné úvazky,
• sdílená pracovní místa,
• práce na dálku,
• pružné rozvržení pracovní doby,
• elektronická komunikace,
• dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Jaké jsou jejich výhody a omezení? A která forma práce může být vhodná právě pro vás? Nejdříve si připomeňme, co vlastně znamená práce na plný úvazek.

Plný úvazek – pracovní doba a její délka

Plný úvazek je pracovní poměr založený pracovní smlouvou, ve kterém zaměstnanec odpracuje zákonem stanovenou pracovní dobu a za svou práci pobírá plnou mzdu nebo plat.

Pracovní dobou se rozumí čas, kdy zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele nebo je na pracovišti připraven k jejímu výkonu.

Zákoník práce stanovuje týdenní pracovní dobu následovně:

• 40 hodin týdně – standardní pracovní režim,
• 38,75 hodiny týdně – dvousměnný provoz,
• 37,5 hodiny týdně – vícesměnný nebo nepřetržitý provoz.

Ve zdravotnických zařízeních fungujících ve mzdovém sektoru (například akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným) může být při zachování plné měsíční mzdy sjednána i kratší pracovní doba prostřednictvím kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu zaměstnavatele.

Maximální délka pracovní směny ve zdravotnictví (ZP § 83a)

Ve vybraných zdravotnických provozech může směna výjimečně trvat až 24 hodin. Tato možnost se týká především nemocnic s nepřetržitým provozem a zdravotnické záchranné služby, kde je potřeba zajistit nepřetržitou péči o pacienty.

Takový režim mohou využívat například lékaři, zubní lékaři, farmaceuti nebo nelékařští zdravotničtí pracovníci. Podmínkou je, aby tuto možnost upravovala kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis zaměstnavatele.

Současně je nutný písemný souhlas zaměstnance. K uzavření takové dohody nesmí být nikdo nucen.

Dohodu lze sjednat nejdéle na 52 týdnů. Ukončit ji může zaměstnanec i zaměstnavatel z jakéhokoli důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou, případně i s kratší lhůtou, pokud se na tom obě strany dohodnou.

Částečný úvazek (podle ZP § 80 „kratší pracovní doba“)

Částečný úvazek je pracovní poměr uzavřený na základě pracovní smlouvy, stejně jako práce na plný úvazek. Rozdíl je pouze v tom, že zaměstnanec pracuje méně hodin týdně, než stanoví plný úvazek, a tomu odpovídá i výše jeho odměny.

Kratší pracovní dobu lze sjednat pouze na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Dohoda musí mít písemnou formu.

Zaměstnavatel není povinen žádosti o částečný úvazek automaticky vyhovět. Výjimkou jsou případy, kdy o kratší pracovní dobu požádá těhotná zaměstnankyně, zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let nebo osoba pečující o člověka závislého na pomoci jiné osoby. Pokud tomu nebrání vážné provozní důvody, měl by zaměstnavatel takové žádosti vyhovět.

Částečný úvazek může být vhodným řešením například pro rodiče malých dětí, studenty, osoby pečující o blízké nebo zdravotníky, kteří si chtějí lépe sladit pracovní a osobní život.

Sdílení pracovního místa

Trvá váš potenciální zaměstnavatel na plném úvazku, který si v současné životní situaci nemůžete dovolit? Pokud to povaha práce umožňuje, můžete navrhnout sdílení pracovního místa.

V praxi to znamená, že jednu pracovní pozici obsadí dva nebo více zaměstnanců, kteří si mezi sebou rozdělí pracovní dobu i pracovní úkoly.

Sdílené pracovní místo může být vhodným řešením například pro rodiče na rodičovské dovolené, studenty, osoby se zdravotním omezením nebo seniory, kteří chtějí zůstat pracovně aktivní. Jeho hlavním cílem je usnadnit sladění pracovního a osobního života.

Aby tento model dobře fungoval, vyžaduje především dobrou komunikaci, vzájemnou důvěru a schopnost předávat si informace. Nejlépe se proto uplatňuje tam, kde lze práci jednoduše navázat na kolegu nebo kolegyni.

Pro zaměstnavatele sice znamená vyšší administrativní náročnost, na druhou stranu mu může pomoci získat nové pracovníky, udržet si zkušené zaměstnance a omezit potřebu přesčasové práce.

Institut sdíleného pracovního místa upravuje § 317a zákoníku práce. Využívá se zejména v administrativních a týmových pozicích, kde lze pracovní úkoly snadno předávat mezi jednotlivými zaměstnanci.

Podmínkou je písemná dohoda mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Součástí dohody musí být také rozvrh pracovní doby, který je třeba stanovit alespoň týden předem.

Mzda/plat a daň z příjmu z částečného úvazku

Práce na částečný úvazek není nijak omezena maximální výší výdělku. Ve většině případů však platí, že čím méně hodin odpracujete, tím nižší bude váš příjem.

Zdanění příjmů z částečného úvazku probíhá stejně jako u plného pracovního poměru. Zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu odvádí daň z příjmů a zákonné odvody na zdravotní a sociální pojištění.

I při zkráceném úvazku musí zaměstnavatel dodržet minimální hodinovou mzdu. V roce 2026 činí minimální mzda při standardní čtyřicetihodinové pracovní době 22 400 Kč měsíčně, což odpovídá 134,40 Kč za hodinu. Hodinová odměna proto nesmí být nižší ani u zaměstnanců pracujících na částečný úvazek.

Odvody na zdravotní pojištění

Stejně jako u plného úvazku se i z příjmů z částečného úvazku odvádí zdravotní pojištění. Celková sazba činí 13,5 % z hrubé mzdy nebo platu. Část odvádí zaměstnanec a větší část za něj hradí zaměstnavatel.

Důležité je vědět, že minimálním vyměřovacím základem pro zdravotní pojištění je minimální mzda. Pokud je váš příjem z částečného úvazku nižší, může vzniknout povinnost doplatit zdravotní pojištění do zákonem stanoveného minima.

Jestliže máte více zaměstnání současně, příjmy se pro účely zdravotního pojištění sčítají. Jiná pravidla platí pro takzvané státní pojištěnce, například studenty, důchodce nebo osoby na rodičovské dovolené. U nich se zdravotní pojištění odvádí pouze ze skutečně dosaženého příjmu.

Konkrétní výše odvodů se může měnit podle aktuální legislativy, proto je vhodné ověřit si platné podmínky pro daný rok.

Odvody na sociální pojištění

Sociální pojištění se odvádí z příjmů z plného i částečného úvazku. Zaměstnanec se o odvody nemusí starat – veškeré povinnosti za něj zajišťuje zaměstnavatel.

Výše sociálního pojištění se odvíjí od dosaženého příjmu. Pokud pracujete na částečný úvazek a váš výdělek je nižší, bude nižší také výše případných dávek, například nemocenské nebo peněžité pomoci v mateřství.

Pro některé skupiny zaměstnanců mohou zaměstnavatelé uplatnit slevu na sociálním pojištění. Týká se to například osob starších 55 let, studentů nebo zaměstnanců se zdravotním postižením. Díky tomu mohou být částečné úvazky pro zaměstnavatele atraktivnější.

Pokud jste již v důchodu a zároveň pracujete, můžete za splnění zákonných podmínek využít slevu na sociálním pojištění. Na druhou stranu už neplatí, že by vám další výdělečná činnost automaticky zvyšovala starobní důchod.

Práce na částečný úvazek se započítává do doby důchodového pojištění stejně jako práce na plný úvazek. Dlouhodobě nižší příjmy se však mohou projevit na výši budoucího důchodu.

Dovolená

Nárok na dovolenou mají i zaměstnanci pracující na částečný úvazek. Rozdíl je pouze v tom, že se její výše vypočítává podle sjednané pracovní doby.

V soukromém (mzdovém) sektoru činí zákonná dovolená nejméně 4 týdny ročně, ve veřejném (platovém) sektoru je to zpravidla 5 týdnů. Některým zdravotnickým pracovníkům může navíc náležet také dodatková dovolená.

Dovolená se dnes počítá v hodinách. To znamená, že zaměstnanec pracující na poloviční úvazek má nárok přibližně na polovinu hodin dovolené oproti zaměstnanci na plný úvazek.

Při čerpání dovolené se vždy odečítá počet hodin, které by zaměstnanec v daný den podle rozvrhu odpracoval. Díky tomu je systém spravedlivý bez ohledu na to, zda pracujete každý den kratší dobu, nebo jen několik delších směn týdně.

Přesný rozsah dovolené závisí na sjednaném úvazku, délce pracovní doby a podmínkách konkrétního zaměstnavatele.

Přesčasy

Jednou z výhod částečného úvazku je větší ochrana zaměstnance před nadměrným pracovním zatížením. Zaměstnavatel totiž nemůže zaměstnanci s kratší pracovní dobou práci přesčas jednostranně nařídit. Na případné práci nad rámec sjednaného úvazku se musí obě strany dohodnout.

Je však důležité rozlišovat mezi prací nad sjednaný úvazek a prací přesčas. Za práci přesčas se podle zákoníku práce považuje až práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je zpravidla 40 hodin týdně.

Pokud tedy pracujete například na poloviční úvazek, neznamená každá hodina navíc automaticky práci přesčas. Nárok na příplatek za práci přesčas nebo na náhradní volno vzniká až ve chvíli, kdy odpracujete více než stanovenou týdenní pracovní dobu.

Před přijetím většího množství hodin navíc je proto vhodné ověřit si, zda půjde o práci nad sjednaný úvazek, nebo skutečně o práci přesčas se všemi souvisejícími nároky.

Důchod

Práce na částečný úvazek se započítává do doby důchodového pojištění stejně jako práce na plný úvazek, protože zaměstnavatel z příjmu odvádí sociální pojištění.

Pokud máte více zaměstnání současně, doba pojištění se započítává pouze jednou. Příjmy z jednotlivých zaměstnání se však pro účely výpočtu budoucího důchodu sčítají.

Je však potřeba počítat s tím, že dlouhodobě nižší příjmy mohou mít vliv na výši starobního důchodu. Čím nižší jsou odvody na sociální pojištění, tím nižší může být i budoucí důchodová dávka.

Přesto může být částečný úvazek vhodným řešením pro období, kdy potřebujete lépe sladit pracovní a osobní život, pečujete o rodinu, studujete nebo z jiných důvodů nemůžete pracovat na plný úvazek.

Práce na dálku (home office, ZP § 317)

Ve zdravotnictví není práce na dálku příliš rozšířená. Uplatnění nachází především u administrativních, personálních nebo některých manažerských pozic. Přesto může být pro řadu zaměstnanců zajímavou možností, jak lépe skloubit pracovní a osobní život.

Mezi hlavní výhody práce z domova patří úspora času stráveného dojížděním, nižší náklady na dopravu a větší flexibilita při organizaci pracovního dne. Některým lidem také vyhovuje klidnější pracovní prostředí bez rušivých vlivů běžného provozu na pracovišti.

Na práci na dálku však nevzniká automatický nárok. O její umožnění musíte zaměstnavatele požádat a je pouze na něm, zda vaší žádosti vyhoví. Výjimkou jsou některé skupiny zaměstnanců, například těhotné zaměstnankyně nebo osoby pečující o malé děti či závislé osoby. Pokud zaměstnavatel jejich žádosti nevyhoví, musí své rozhodnutí písemně odůvodnit.

Práce na dálku musí být vždy sjednána písemně. Dohoda by měla obsahovat zejména místo výkonu práce, způsob komunikace a případně také podmínky úhrady nákladů spojených s prací z domova.

Zaměstnavatel a zaměstnanec se mohou dohodnout na proplácení skutečně vynaložených nákladů nebo na poskytování paušální náhrady.

Pružné rozvržení pracovní doby

Pokud to povaha vaší práce ve zdravotnictví umožňuje a zaměstnavatel s tím souhlasí, může být zajímavou alternativou pružná pracovní doba. Ta zaměstnancům poskytuje větší volnost při plánování začátku a konce pracovní doby.

V praxi zaměstnavatel stanoví takzvanou základní pracovní dobu, během které musí být zaměstnanec na pracovišti přítomen. Zbývající část pracovní doby si pak může rozvrhnout podle svých potřeb.

Například může být stanovena povinná přítomnost na pracovišti od 10 do 15 hodin, zatímco zbývající hodiny si zaměstnanec odpracuje podle vlastního harmonogramu. Díky tomu lze snáze skloubit pracovní povinnosti s péčí o děti, studiem nebo dalšími osobními aktivitami.

Ani při pružné pracovní době se však zaměstnanec nevyhne povinnosti odpracovat stanovený fond pracovní doby ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem.

Je také dobré vědět, že některé překážky v práci se posuzují odlišně než při pevně stanovené pracovní době. Pokud například navštívíte lékaře během volitelné části pracovní doby, nemusí vám za tuto dobu vzniknout nárok na náhradu mzdy. Ta zpravidla náleží pouze za překážky v práci, které zasáhnou do základní pracovní doby.

Pozornost je třeba věnovat také práci přesčas. Ta se posuzuje podle pravidel stanovených zákoníkem práce a nevzniká automaticky jen proto, že si zaměstnanec rozvrhuje pracovní dobu flexibilně.

Elektronická komunikace

Novelizace zákoníku práce přinesla větší prostor pro elektronickou komunikaci mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Řadu dokumentů dnes lze doručovat elektronicky, což zjednodušuje a urychluje běžnou administrativu.

Přesto je důležité dodržovat zákonem stanovená pravidla. Některé pracovněprávní dokumenty musí být doručeny způsobem, který prokazatelně potvrzuje jejich převzetí.

Doručování písemností zaměstnanci

Zaměstnavatel může zaměstnanci doručovat dokumenty několika způsoby:

• osobně na pracovišti nebo kdekoliv, kde zaměstnance zastihne,
• prostřednictvím datové schránky,
• elektronicky, například e-mailem,
• poštou.

Při doručování e-mailem musí být splněny zákonné podmínky. Zaměstnanec musí s tímto způsobem komunikace souhlasit a poskytnout elektronickou adresu pro doručování.

Pokud si zaměstnanec dokument nepřevezme nebo nepotvrdí jeho doručení ve stanovené lhůtě, může být za určitých podmínek považován za doručený i bez jeho aktivního převzetí.

Doručování písemností zaměstnavateli

Také zaměstnanec může zaměstnavateli doručovat dokumenty osobně, poštou, prostřednictvím datové schránky nebo elektronicky.

Nejjistější formou bývá osobní předání, při kterém si zaměstnanec může nechat převzetí písemně potvrdit. V případě elektronické komunikace je vhodné ověřit, jakou adresu zaměstnavatel pro doručování dokumentů určil.

Elektronická komunikace dnes výrazně usnadňuje pracovněprávní vztahy. Přesto je vždy důležité věnovat pozornost způsobu doručení a uchovávat si potvrzení o odeslání nebo převzetí důležitých dokumentů.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ)

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují flexibilní formu zaměstnání, která se často využívá při studiu, během rodičovské dovolené, v důchodu nebo jako přivýdělek vedle hlavního zaměstnání.

Na rozdíl od klasického pracovního poměru jsou určeny především pro práce menšího rozsahu. Zákoník práce rozlišuje dva základní typy dohod – dohodu o provedení práce (DPP) a dohodu o pracovní činnosti (DPČ).

Dohoda o provedení práce (DPP)

DPP se nejčastěji využívá pro jednorázové nebo krátkodobé práce. U jednoho zaměstnavatele lze na základě této dohody odpracovat maximálně 300 hodin za kalendářní rok.

Dohoda musí být uzavřena písemně a měla by obsahovat zejména druh vykonávané práce, dobu trvání dohody a sjednanou odměnu.

Výhodou DPP je její jednoduchost a administrativní nenáročnost. Za určitých podmínek se z odměny neodvádí sociální ani zdravotní pojištění.

Dohoda o pracovní činnosti (DPČ)

DPČ je vhodná pro pravidelnější spolupráci. Rozsah práce však nesmí v průměru překročit polovinu stanovené týdenní pracovní doby, tedy zpravidla 20 hodin týdně.

Dohoda musí obsahovat sjednaný druh práce, rozsah pracovní doby, výši odměny a dobu, na kterou se uzavírá. Lze ji sjednat na dobu určitou i neurčitou.

Povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění vzniká při dosažení zákonem stanoveného příjmu.

Pokud máte u jednoho zaměstnavatele uzavřeno více dohod, příjmy se pro účely odvodů sčítají. U různých zaměstnavatelů se posuzují samostatně.

Co když se z dohody neodvádí pojištění?

Pokud váš příjem z dohody nedosáhne zákonem stanoveného limitu, nemusí vzniknout povinnost odvádět sociální ani zdravotní pojištění. Na první pohled se to může zdát výhodné, protože vám zůstane vyšší čistý příjem. Je však dobré znát i možné důsledky.

Z příjmu, ze kterého se neodvádí sociální pojištění, nevzniká nárok na nemocenské dávky a tato doba se zpravidla nezapočítává do důchodového pojištění. Dlouhodobá práce pouze na takové dohody tak může ovlivnit výši budoucího důchodu.

Zdravotní pojištění je však nutné mít hrazené vždy. Pokud za vás pojistné neodvádí zaměstnavatel, musí být zajištěno jiným způsobem – například z hlavního zaměstnání, podnikání nebo prostřednictvím státu, pokud patříte mezi státní pojištěnce (například studenty, důchodce nebo osoby na rodičovské dovolené).

Zdanění příjmů z DPP a DPČ

Příjmy z dohod podléhají dani z příjmů podobně jako příjmy z pracovního poměru.

Stejně jako u běžného zaměstnání si můžete za splnění zákonných podmínek uplatnit daňové slevy, například základní slevu na poplatníka nebo slevu na vyživované dítě. K tomu je obvykle potřeba podepsat Prohlášení poplatníka daně.

Konkrétní výše daně a podmínky pro její výpočet se mohou v jednotlivých letech měnit, proto je vhodné sledovat aktuální legislativu.

Omezení práce na dohody

Dohody o provedení práce (DPP) ani dohody o pracovní činnosti (DPČ) nelze využívat bez omezení. Zákoník práce stanovuje pravidla, která mají zabránit obcházení standardního pracovního poměru.

Pokud již máte u zaměstnavatele uzavřenou pracovní smlouvu, nemůžete pro něj na DPP nebo DPČ vykonávat stejnou práci, jaká je sjednána v pracovním poměru. Dohoda musí být uzavřena na jiný druh práce.

Práce na dohody jsou proto vhodné zejména pro příležitostné, sezónní nebo doplňkové činnosti. Ve zdravotnictví mohou být využívány například při zástupech za nepřítomné kolegy, administrativní výpomoci nebo při jednorázových projektech.

Před uzavřením dohody je vždy vhodné ověřit, zda její obsah odpovídá zákonným podmínkám a zda je zvolený typ pracovněprávního vztahu pro danou práci skutečně vhodný.

Jaké změny přinesly poslední novely zákoníku práce?

Postavení zaměstnanců pracujících na dohody se v posledních letech výrazně přiblížilo podmínkám zaměstnanců v pracovním poměru.

Novela zákoníku práce posílila jejich práva zejména v oblasti odměňování, pracovní doby a odpočinku. Zaměstnanci pracující na dohody tak mají větší jistotu a lepší ochranu než v minulosti.

Mezi nejdůležitější změny patří:

• právo na stejnou odměnu za stejnou práci,
• nárok na příplatky za práci v noci, o víkendech nebo ve svátek,
• nárok na dovolenou při splnění zákonných podmínek,
• povinnost zaměstnavatele rozvrhnout pracovní dobu předem,
• možnost požádat o přechod na pracovní poměr a získat od zaměstnavatele písemné vyjádření.

Práce na dohodu tak již není pouze „brigádou bez práv“, ale představuje standardní pracovněprávní vztah s řadou zákonných nároků a ochranou zaměstnance.

Výhody a nevýhody práce na částečný úvazek a dohody

Práce na DPP a DPČ může být velmi výhodná, ale zároveň má i svá omezení. Záleží vždy na konkrétní životní situaci a očekávání.

Výhody

• Flexibilita – možnost přizpůsobit si práci studiu, rodině nebo jinému zaměstnání
• Jednoduchá administrativa – méně formalit než u klasického pracovního poměru
• Možnost přivýdělku – ideální jako doplňkový příjem
• Nižší odvody (v některých případech) – u DPP může být příjem do limitu bez sociálního a zdravotního pojištění
• Rychlý nástup do práce – dohody lze uzavřít poměrně jednoduše a rychle

Nevýhody

• Omezená pracovní jistota – dohody jsou často krátkodobé nebo nepravidelné
• Nižší sociální ochrana – bez odvodů nevzniká nárok na některé dávky (např. nemocenská)
• Omezený rozsah práce – zákon stanovuje maximální hodinové limity
• Menší stabilita příjmu – příjem může kolísat podle množství práce
• Méně výhod než u hlavního pracovního poměru – například v oblasti benefitů nebo dlouhodobých jistot

Závěr

Dohody o provedení práce (DPP) a dohody o pracovní činnosti (DPČ) představují praktický a flexibilní způsob zaměstnání, který se hodí pro řadu životních situací. Umožňují snadný vstup na trh práce, přivýdělek ke studiu nebo k hlavnímu zaměstnání i postupný návrat do pracovního procesu.

Je však důležité si uvědomit, že s vyšší flexibilitou často přichází i nižší míra pracovních jistot a sociální ochrany. Proto je vždy vhodné zvážit, zda je pro konkrétní situaci výhodnější dohoda, nebo klasický pracovní poměr.

Správně nastavená dohoda může být velmi užitečným nástrojem, který přináší výhody jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli – klíčové je ale rozumět jejím pravidlům a omezením.