Jak se připravit na pohovor u soukromé firmy

První dojem

Ověřit si adresu a dopravní situaci, abych dorazil(a) včas. Osprchovat se, čistě a vhodně se obléct. Navonět se, umýt si zuby, nahodit úsměv a natrénovat pevný stisk ruky. Zní vám to jako příprava na rande? To sice může, ale nyní budeme mluvit o pracovním pohovoru. Ten je totiž velmi podobný první schůzce naslepo. A taky zde platí, že první dojem je půlkou úspěchu. Člověk, který pohovor povede, poté bude od začátku příjemně překvapen, dobře naladěn a jeho přístup k vám bude pozitivní. 

Pětiminutovka „na zahřátí“

Ať už půjdete na schůzku do velké či malé firmy, připravte se na to, že zaměstnanci jsou pravděpodobně velmi časově vytížení a jejich pracovní kalendář je rozplánován na minuty. Je dobré se na toto tempo naladit již předem, mít srovnané myšlenky a přesně vědět, o čem chcete mluvit, a to i v neformální části pohovoru. Jen velmi zřídka narazíte na personalistu či manažera, který má půl dne volno a těší se, až si popovídáním s vámi vyplní odpoledne. Chcete svých prvních 5 minut určených pro neformální nalazení atmosféry promarnit řečmi o přecpaném metru, nebo jste ochotni zkusit se do podvědomí zapsat něčím neotřelým? Ideální je nenásilně projevit zájem o danou firmu či samotnou osobu, která pohovor vede. Můžete okomentovat a poptat se na něco, co vás zaujme přímo v prostorách kanceláří (pěkné logo, plakát s informacemi o nové reklamní kampani, pozvánka na firemní konferenci apod.), nebo si třeba vzpomenout na zajímavý článek, který jste o dané firmě v nedávné době četli. Pohovor je většinou celý o vás, tzv. přehození míčku na druhou stranu hřiště tedy bude příjemnou změnou. 

„Povězte mi něco o sobě…“

Po úvodním seznámení a tzv. small talk (krátké společenské konverzaci) dostanete pravděpodobně slovo vy. Zazní typická věta „povězte mi něco o sobě“ nebo prosba „můžete nám prosím shrnout svůj životopis?“. Připravte se na dvě varianty: za a) personalista či manažer si váš životopis stihl pouze v rychlosti pročíst a nepamatuje si z něj téměř nic; a za b) vámi zaslané materiály má perfektně nastudované a očekává, že se dozví něco navíc. Předem bohužel nebudete vědět, na čem jste, proto doporučuji zaujmout příběhem, ten se totiž do životopisu vepsat nedá a dokážete díky němu zaujmout v obou zmíněných situacích. Co mám přesně na mysli? To, že vaše kariérní cesta má směr, každá škola, práce, kurz či stáž vám něco dala a vy to umíte využít v praxi. Prostě víte, kam míříte a pro dosažení svého cíle podnikáte aktivní kroky. Například máte-li v životopise uvedeno roční „okno“, kdy jste pracovali za barem, nejjednodušší je říct, že jste si potřebovali odpočinout a nabrat síly; mnohem lepší je však uvést, že jste se necítili jistí při komunikaci s cizími lidmi a díky této roční časové investici jste nabrali sebevědomí a naučili jste se mnoho nového o jednání s různými typy zákazníků. Není potřeba lhát, jen se zamyslet nad významem vámi použitých vět.  

Behaviorální forma pohovoru

Něco, na co se rozhodně vyplatí připravit předem, jsou behaviorální otázky, které vás neminou u žádného kvalitně vedeného pohovoru. Tato metoda je postavena na myšlence, že pokud jste se nějak chovali či něco dokázali vyřešit v minulosti, pravděpodobně se stejně zachováte i v budoucnosti. Personalistovi či manažerovi takto postavené otázky rovněž pomohou ověřit, zda vámi zmíněné schopnosti a dovednosti opravdu ovládáte. Pro lepší představu se může jednat kupříkladu o otázku: Můžete popsat situaci, kdy jste se dostal(a) do konfliktu s kolegou nebo spolužákem a tento konflikt jste vyřešil(a) – a jak? Nebo: Už jste se v minulosti musel(a) rychle rozhodnout bez možnosti nastudovat si veškeré informace? Na základě čeho jste se rozhodl(a)? Přirozeně není v silách nikoho z nás mít připraveny odpovědi na všechny možné otázky tohoto typu. Co ale udělat můžete, je zavzpomínat a vypsat si pro sebe na papír 5-10 pracovních či jiných životních situací, ve kterých jste se zachovali způsobem, za který jste na sebe pyšní. Při samotném pohovoru tak nebudete muset lovit hluboko v paměti (což se ve spěchu a stresu obvykle stejně nedaří) a na většinu otázek budete dozajista schopni jednu z připravených situací použít. 

Čas na vaše otázky

V závěru pracovního pohovoru dostanete prostor zeptat se na to, co vás zajímá. Pozor, i na těchto otázkách záleží. Zajímá vás, zda dostanete auto? V pořádku, ale nechte si to na úplný konec a nejdříve se pořádně poptejte na detaily pracovní pozice. Cennými dotazy jsou ty, díky kterým bude vidět, že máte o místo opravdový zájem, a že vám záleží na tom, jakou práci budete dělat. Na místě je také zeptat se na možnosti rozvoje a dále na očekávání zaměstnavatele. Vadí vám nebo nemůžete pracovat přesčas? Na rovinu se zeptejte, zda se to očekává a v jaké míře. Potřebujete z rodinných důvodů občas pracovat z domova? Rovněž není potřeba mít obavy zeptat se ihned. Vašemu potenciálnímu zaměstnavateli tím dáte najevo, že práci berete vážně, máte o ni zájem, jednáte férově a nic neskrýváte. 

Ach ty peníze

A jak se domluvit na platovém ohodnocení? Jak si neříct o příliš moc či málo? Zde pro vás jednoznačnou odpověď nemám a obávám se, že univerzální návod neexistuje. Poradím snad jen, že je vhodné rozmyslet si předem, jaký plat by pro vás byl ideální a jaký minimální možný a za jakých podmínek – nenecháte se tak natlačit do něčeho, co vám následně nebude vyhovovat. 

Karolína Gregorová