Schopní lidé bez bezpečné interakce vytvářejí nebezpečné týmy
Jednotky intenzivní péče (JIP) soustřeďují špičkové odborníky a nejmodernější technologie. Přesto právě zde vznikají chyby s nejzávažnějšími následky. Moderní věda o Lidských faktorech (Human Factors) ukazuje, že problémem často není nedostatek znalostí, ale kultura interakcí. Schopní lidé bez bezpečné interakce netvoří výkonné týmy. Tvoří týmy nebezpečné.
Mýtus intenzivní péče: Odbornost rovná se bezpečnost…
Zdravotnictví dlouhodobě podléhá iluzi, že poskládáním elitních jednotlivců automaticky vznikne elitní tým. Na JIP tento předpoklad často selhává. Právě tam, kde jsou lidé nejzkušenější, bývá paradoxně největší ticho.
Není to ticho klidu, ale ticho bariér. Ne proto, že by personál nevěděl, co dělat, ale proto, že v danou chvíli vyhodnotil „sociální riziko“ promluvy jako příliš vysoké. Bezpečná interakce je v takovém prostředí jedinou cestou, jak toto ticho prolomit.
JIP jako komplexní socio-technický systém…
JIP není jen technické pracoviště, je to systém pod extrémním tlakem, kde se střetávají klíčové faktory ovlivňující kvalitu péče:
- Kognitivní zátěž: Rozhodování v nejistotě vyčerpává mentální kapacitu.
- Hierarchie: Tradiční uspořádání, které může brzdit tok kritických informací.
- Lidský faktor: Únava, stres a „čtení nálady nadřízeného“ odsávají pozornost, která má patřit pacientovi.
Pokud sestra nebo juniorní lékař váhají s upozorněním na chybu, protože postrádají prostor pro bezpečnou interakci a obávají se sarkastické poznámky, systém se stává křehkým.
Od „Safety I“ k „Safety II“: Resilience týmu…
Tradiční přístup k bezpečnosti (Safety I) se soustředí na to, co se pokazilo, a hledá viníka. Moderní medicína však přechází k modelu Safety II. Ten se neptá jen „proč to selhalo“, ale „jak to, že to většinou funguje“.
Resilience (odolnost) týmu na JIP nevzniká psychohygienou jednotlivců, ale schopností týmu vést bezpečnou interakci:
- Sdílet nejistotu: Přiznat „nevím“ bez ztráty tváře.
- Slyšet slabé signály: Vnímat varování i od služebně nejmladšího člena.
- Adaptovat se: Komunikace musí být rychlejší než hierarchie.
Nástroje, které zachraňují životy: SBAR a Debriefing…
Bezpečná interakce není jen pocit, musí být ukotvena v procesech. Mezi klíčové nástroje patří:
- SBAR (Situation, Background, Assessment, Recommendation): Standardizovaný protokol komunikace, který „zplošťuje“ hierarchii a zajišťuje, že podstatná informace zazní jasně a bez emocí.
- Klinický debriefing: Krátká reflexe po náročné situaci (nebo i po běžném dni), kde se tým učí z reálné praxe (Work-as-Done) namísto teoretických příruček (Work-as-Imagined).
Přátelský kolektiv ≠ bezpečná interakce…
Sestry z JIP často popisují vztahy s lékaři jako velmi dobré a přátelské. Na intenzivní péči skutečně vznikají silná pouta a pocit „jsme v tom spolu“. Právě tato zkušenost ale může vytvářet další, méně viditelnou formu rizika.
Přátelství a dobré vztahy nejsou totéž co bezpečná interakce.
Soudržnost týmu nezaručuje, že v kritické chvíli zazní pochybnost nebo varování. Paradoxně platí, že čím je tým bližší, tím silnější může být tlak „nerozbíjet harmonii“. Mlčení pak nevzniká ze strachu z trestu, ale z loajality a snahy „nepřidělávat práci“ unavenému kolegovi.
Bezpečná interakce je o tom, že systém aktivně očekává a normalizuje nesouhlas a korekci. Skutečně bezpečný tým není ten, kde se lidé bojí konfliktu, ale ten, kde je konflikt o pacienta považován za profesionální povinnost.
Závěr: Bezpečí pacienta začíná mezi lidmi…
Bezpečí péče nezačíná u monitoru životních funkcí. Začíná u vztahu mezi lidmi, kteří se na něj dívají. Schopné sestry a lékaři jsou základem, ale bez bezpečné interakce zůstává jejich odbornost nevyužitá. Budování kultury, kde je bezpečné mluvit, není jen „měkký benefit“. Je to tvrdá podmínka přežití.
Odebírejte blog Nursing Lifestyle a dostávejte každý měsíc nové články od Mgr. Pavla Boháčka – všeobecné sestry a autora blogu – přímo do své e-mailové schránky.
Literatura:
Catchpole, K. (2013). Spreading human factors engineering throughout healthcare. BMJ Quality & Safety, 22(10), 793–797. https://doi.org/10.1136/bmjqs-2013-001925
Edmondson, A. C. (1999). Psychological safety and learning behavior in work teams. Administrative Science Quarterly, 44(2), 350–383. https://doi.org/10.2307/2666999
Hollnagel, E., Braithwaite, J., & Wears, R. L. (2013). Resilient health care. Ashgate Publishing.
Maxfield, D., Grenny, J., Lavandero, R., & Groah, L. (2011). The silent treatment: Why safety tools and checklists aren’t enough to save lives. VitalSmarts; American Association of Critical-Care Nurses.
Müller, M., Juhra, C., Kill, C., Dörges, V., & Arntz, H. R. (2018). Impact of the communication and patient hand-off tool SBAR on patient safety: A systematic review. BMJ Open, 8(8), Article e022228. https://doi.org/10.1136/bmjopen-2018-022228
