Pracovní zátěž a soudržnost zdravotnického týmu
Máte v práci parťáka, na kterého se můžete spolehnout? Skvělé. A co když on už sotva drží pohromadě? Ve zdravotnictví, kde spolupráce doslova zachraňuje životy, je týmová soudržnost základ. Ale co se stane, když se na tým nahrne tolik práce, že začne praskat ve švech?
Na začátku byl tým…
Znáte to – na oddělení přijde nový člověk, kolektiv ho přijme, začnou si sedat, padne pár nočních směn, společných káv, krizí, smíchu i zoufalství… a je z toho tým. Jenže pak se něco stane. Nejde o jednorázovou ránu. Spíš o tiché, každodenní přetížení.
Je nás málo. Přibývá pacientů. Někdo onemocní. Někdo odejde. Služby se slepují, někdo táhne třetí noční v řadě, někdo nedojí oběd. A ani si nevšimnete, že lidi kolem vás už nejsou v pohodě. Jenom si řeknete: „Ty jo, ten byl dneska nějak nepříjemnej.“ Ale co když už prostě nemůže?
Soudržnost? To není žádná samozřejmost…
Když je člověk vyčerpaný, mizí trpělivost, ochota, empatie. Místo týmové chemie nastupuje „každý za sebe“. Komunikace drhne, vznikají šumy, dohady, pasivní agrese. A najednou to není „my“, ale „oni tam nahoře“, „sestry proti doktorům“, „dopolední proti odpolední“.
Podle výzkumů vysoká pracovní zátěž výrazně narušuje týmovou soudržnost. A není to jen nějaké „měkké“ téma. Když tým přestane fungovat, stoupá chybovost, klesá kvalita péče a pacienti to poznají jako první.
Unavený tým neudržíš jen loajalitou…
Vyhoření není jen slovo do televizní debaty. Je to tichý žrout vztahů na pracovišti. Zdravotníci přetížení fyzicky i psychicky přestávají zvládat i běžné neshody – ty se pak zveličují, narůstá frustrace, mizí spolupráce.
Do toho přijde personální krize: někdo si dá výpověď, vedení „nemá koho nasadit“, směny se šijí horkou jehlou. A najednou to nejsou kolegové, ale ti, co mi zase nechali všechno na krku. Takhle vypadá začátek konce týmové kultury.
Může se to zlomit? Může. Ale ne samo od sebe…
Zpátky k soudržnosti se tým nevrátí bez podpory. Nestačí „dělat teambuilding“ nebo koupit ovoce do šatny. Je potřeba:
- Zajistit lidi. Bez adekvátního personálu se vše točí v kruhu.
- Pěstovat kulturu sdílení a důvěry – i když se zrovna nedaří.
- Mluvit spolu a o sobě – otevřeně, pravidelně, bez strachu.
- Vnímat varovné signály vyhoření – nejen u sebe, ale i u ostatních.
A hlavně – nezapomínat, že vztahy jsou křehké. Když se rozbijí, opravit je dá víc práce než udržet je funkční.
Závěr: Víc než práce – je to vztah…
Týmová soudržnost není jen „něco navíc“. Je to to, co drží péči pohromadě. Co dělá z nemocnice místo, kde si lidi pomáhají – a ne jen přicházejí přežít další šichtu. Když se o ni přestaneme starat, rozpadne se tiše, ale nevratně. A s ní i kus zdraví – nás všech.
Zdroje informací:
Al Sabei, S. D., & Lasater, K. B. (2021). The impact of workload and burnout on communication and teamwork in healthcare teams. Journal of Nursing Management, 29(4), 567–575. https://doi.org/10.1111/jonm.13162
Bae, S. H., Mark, B., & Fried, B. (2023). Relationships between nursing teamwork, patient safety, and patient satisfaction. Nursing Outlook, 71(1), 37–45. https://doi.org/10.1016/j.outlook.2022.07.002
Kaya, G. K., et al. (2023). Exploring the effects of nurse staffing levels and teamwork on patient care. BMC Health Services Research, 23, 101. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11281910/
Khamisa, N., Oldenburg, B., Peltzer, K., & Ilic, D. (2015). Work related stress, burnout, job satisfaction and general health of nurses. International Journal of Environmental Research and Public Health, 12(1), 652–666. https://doi.org/10.3390/ijerph120100652
Olvera, H. A., et al. (2025). HERO Model of Team Resilience in Healthcare. Healthcare Management Review, 50(2), 212–224. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10141868/
Sadeghi, S., et al. (2023). Interprofessional relations and job satisfaction in hospitals: A cross-sectional study. PLOS ONE, 18(2), e0281085. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11074248/
Soh, S. E., et al. (2016). Safety Attitudes Questionnaire: Psychometric properties, benchmarking data, and emerging themes. BMJ Quality & Safety, 25(6), 476–483. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10600671/
