Kdy má sestra čas na zotavení?

Sloužíme ve dne, v noci, o víkendech. Mezi službami se sotva vyspíme – a přesto se od nás čeká výkon, empatie a přesnost. Jak dlouho může lidské tělo takové zatížení vydržet? A kolik času skutečně potřebujeme k regeneraci, aby péče o druhé nebyla na úkor péče o nás samotné?

Tělo není stroj: Co znamená zotavení?

Zotavení není jen o „nějakém spánku mezi směnami“. Je to komplexní proces, ve kterém se tělo i psychika snaží srovnat s vyčerpáním. Během náročné směny dochází k narušení biologických rytmů, hormonálních cyklů i neurokognitivních funkcí.

  • Po noční směně může tělo potřebovat až 48 hodin, aby se vrátilo do rovnováhy.
  • Nestačí „se vyspat“ – potřebujeme čas na psychické zotavení, obnovu imunitního systému i vyčištění „mentálního šumu“.
  • Dlouhodobě nevyrovnaný spánek souvisí s rizikem chronických onemocnění, únavového syndromu a profesního vyhoření.

Jaké jsou následky, když se nezotavíme?

  • Kognitivní výkon klesá – častěji děláme chyby, špatně si pamatujeme informace.
  • Snižuje se empatie a emoční kapacita – jsme podráždění, odtažití, „vyhořelí“.
  • Imunitní systém se oslabuje – zvyšuje se nemocnost, pomalejší hojení i náchylnost k infekcím.
  • Dochází k poruše hormonální rovnováhy – stresový kortizol dominuje, melatonin klesá, tělo je v permanentním „nouzovém režimu“.

Když rozpis služeb vyčerpává víc než samotná práce…

Proč máme tak málo času na zotavení? Odpověď je bohužel systémová:

  • Nedostatek personálu vede k častému „lepení děr“ bez ohledu na ergonomii směn.
  • Služby se střídají nelogicky – například denní po nočních, noční po víkendových směnách.
  • Nástroje pro plánování směn chybí, nebo nejsou správně využívány.
  • Krátkodobý provozní tlak přebíjí dlouhodobou udržitelnost – vedoucí často nejsou školeni v plánování, které respektuje fyziologii.

Co by nám pomohlo?

Je načase začít plánovat služby tak, aby nezničily ty, kdo je vykonávají. Tady je pár konkrétních návrhů:

  • Respekt k cirkadiánnímu rytmu: vyhnout se přechodům den-noc bez přestávky.
  • Pravidlo 1-2-3: po jedné noční minimálně den volna, po dvou dva, po víkendové trojici tři.
  • Participativní plánování směn – když se na plánu podílí tým, je větší šance na rovnováhu.
  • Otevřená debata o únavě a odpočinku – není to známka slabosti, ale profesionální přístup.

Závěr…

Zdravotnictví nestojí jen na vědomostech a dovednostech – ale i na zotavené mysli a těle. Dokud nebudeme mít čas „dát se dohromady“, nemůžeme od sebe chtít tu nejlepší péči. Tělo a psychika nejsou neomezený zdroj. I sestra potřebuje regeneraci, jinak bude sama potřebovat péči.

Zdroje:

Åkerstedt, T. (2003). Shift work and disturbed sleep/wakefulness. Occupational Medicine, 53(2), 89–94. https://doi.org/10.1093/occmed/kqg046

Geiger-Brown, J., & Trinkoff, A. M. (2010). Is it time to pull the plug on 12-hour shifts? The Journal of Nursing Administration, 40(3), 100–102. https://doi.org/10.1097/NNA.0b013e3181cf7d08

Rosa, R. R. (1995). Extended workshifts and excessive fatigue. Journal of Sleep Research, 4(S2), 51–56. https://doi.org/10.1111/j.1365-2869.1995.tb00228.x